Cesty za čajem

Exotický Myanmar - země výběrového čaje a kávy

  • Cesty za čajem a kávou

Myanmar (dříve známý jako Barma) je krásná země bohatá na starobylé památky a chrámy s velmi rozmanitou přírodou zahrnující exotické pláže, jezera i hory, které zasahují až na úpatí Himálaje. Myanmar je součástí jihovýchodní Asie při pobřeží Bengálského zálivu a sousedí s Thajskem, Laosem, Čínou, Indií a Bangladéšem. Tato strategická poloha mezi dvěma největšími zeměmi světa výrazně ovlivňovala myanmarskou historii a je tomu tak dosud.

Myanmar je velmi rozmanitý etnicky, kulturně i nábožensky – v zemi je 144 oficiálně uznaných etnik a řada dalších etnických skupin, které mají svou velmi osobitou kulturu a zvyky. Administrativně je Myanmar rozdělen do sedmi regionů a sedmi etnických států, které jsou při hranicích Myanmaru. Necelých 90 % obyvatel se hlásí k théravádovému buddhismu, přičemž hlavním centrem je zlatá pagoda Shwedagon v bývalém hlavním městě Yangonu, dále je v zemi přibližně 6 % křesťanů (katolíků i protestantů), 4% muslimů a menší počet vyznavačů animistického náboženství a hinduismu. 

Historicky byla země tvořena menšími královstvími z nich k nejvýznamnějším patří království Bagan, ve kterém bylo v období mezi devátým a třináctým stoletím postaveno tisíce chrámů a pagod, z nichž 2200 se dochovalo do dnešní doby a město Bagan je také zapsáno mezi památky UNESCO. Poslední královskou dynastií byla dynastie Kobang se sídlem ve městě Mandalay ve středním Myanmaru. V roce 1885 byla země anektována Brity a stala se kolonií v rámci Britského impéria (původně administrativně v rámci Britské Indie) a etnickým státům byla ponechána velká autonomie. Po druhé světové válce v roce 1948 získal Myanmar samostatnost, přičemž osvobozenecké hnutí bylo vedeno generálem Aung Sanem, otcem politické vůdkyně a nositelky Nobelovy ceny míru Aung San Su Ťij, který byl však zavražděn při atentátu ještě před vyhlášením samostatnosti. 

Od vojenského převratu v roce 1962 byl Myanmar plně v rukou armády, která se stala nejsilnější institucí a přes několik pokusů o změnu režimu měla armáda vládu pevně v rukou až do roku 2011. Myanmar se z nejbohatších zemí Asie změnil v jednu z nejchudších zemí a docházelo k velkému plundrování přírodních zdrojů, na které je Myanmar nesmírně bohatý (drahé kameny jako jsou rubíny, safíry a jadeit, další nerostné suroviny a teakové dřevo). Vzhledem k velké zaostalosti země a rovněž s ohledem na velkou závislost na Číně se armáda rozhodla přistoupit v roce 2011 k liberalizaci s cílem získat zahraniční investice a v roce 2015 vyhrála volby opoziční Národní liga pro demokracii (NLD) pod vedením vůdkyně Aung San Su Ťij. V zemi došlo k velkému ekonomickému pokroku, ale stále nebyly dořešeny všechny spory s myanmarskými etnickými menšinami a i nadále panovala jejich nedůvěra k většinovým Barmáncům. 

Po volbách v roce 2020, které NLD znovu vyhrála, provedla armáda v únoru 2021 vojenský převrat, ale velmi podcenila odpor všech obyvatel a jejich vůli nedopustit další desetiletí vojenské vlády. Ani do současné doby nebyla armáda schopna dostat zemi plně pod kontrolu. Jako na současné Ukrajině se lidé sjednotili a v řadě oblastí vznikly gerilové jednotky. Ty se ve spolupráci s etnickými vojenskými organizacemi  a pod vedením opoziční vlády národní jednoty snaží ustanovit federální stát pod civilním vedením. Armáda odpor potlačuje, bombarduje vesnice v některých regionech z ruských letadel a helikoptér, vězní tisíce odpůrců, včetně nejvyššího vedení země. Dosavadní vojenské represe stály již více než 1600 životů, a přesto armáda nedosáhla svého cíle a nepodařilo se jí ani získat podporu zemí Sdružení zemí jihovýchodní Asie a Číny. Po převratu se v Myanmaru výrazně zhoršila ekonomická situace, západní státy uvalily sankce a více než polovina obyvatel se dostala pod hranici chudoby, takže bude trvat velmi dlouho než se situace opět zlepší. 

Některé části země jsou méně postiženy konfliktem. To se týká i státu Shan při hranicích s čínskou provincií Yunnan, který je vzhledem ke svému horskému charakteru a klimatu hlavní oblastí pěstování čaje a kávy. Další vhodné oblasti pro pěstování čaje a kávy jsou státy Karen a Kayah při hranicích s Thajskem a stát Chin při hranicích s Indií, nicméně čaj i káva se pěstují i v dalších regionech. 

Čaj je bezesporu nejdůležitější myanmarský nápoj proslavený svou výjimečnou kvalitou a rozmanitostí. První zmínky o jeho pěstování ve státě Shan jsou již z 8. století a podle některých údajů je v Myanmaru možné najít v odlehlém regionu Wa sousedícím s Čínou čajovníky, které jsou téměř tisíc let staré. Ve větším měřítku se však čaj začal pěstovat v 11. století a byl nazýván královským nápojem dynastie Bagan. Myanmar má pro čaj svůj vlastní název laphet, který se neodvozuje od čínského cha, což rovněž svědčí o osobité starobylé čajové kultuře. V Myanmaru se zpracovávají různé varianty velmi kvalitního zeleného čaje a také černý a bílý čaj. Za specialitu je považován fialový čaj (purple tea), který je pěstován ve velmi malém měřítku a distribuován pouze jedinou firmou Mother´s Love. V odlehlých horských oblastech je připravován rovněž velmi charakteristický kyselý čaj (sour tea), který je v Myanmaru velmi oblíbený a je pokládán za velmi zdravý. 

Všechny typy čaje pocházejí ze stejné rostliny – čajovníku camellia sinenis, přičemž čajové lístky se tradičně sušily na slunci a v řadě regionů je tomu tak doposud. Čajové lístky se sklízí od dubna do listopadu, přičemž nejkvalitnější jsou ze sklizně od konce března do poloviny dubna. S výjimkou Číny a Thajska se myanmarský čaj jen velmi málo exportoval a byl na zahraničních trzích prakticky neznámý. Vzhledem k ekonomickým reformám a otevírání země došlo v posledních letech k velkému nárůstu exportérů zeleného čaje, a to zejména do Japonska a zemí jihovýchodní Asie. V roce 2016 se uskutečnily první exporty také do EU – zejména do Francie, Německa a Nizozemska. Myanmarští producenti čaje se take zúčastnili veletrhu BIOFACH zaměřený na zemědělské výrobky v bio kvalitě (nejznámější je firma Pindaya), čímž zájem o myanmarský čaj dále vzrostl.

Myanmar je výjimečnou zemí, kde se čaj konzumuje nejen jako nápoj, ale i jako pokrm, kterým je lahpet thoke – salát z fermentovaných čajových lístků, které tradičně pěstovali obyvatelé státu Shan. Laphet je považován za národní specialitu a hraje také významnou roli v tradiční myanmarské pohostinnosti, protože je obvykle servírován hostům. Tradičně se spařené čajové lístky vkládaly do bambusových tyčí nebo košíků a nechaly se fermentovat. Následně se přidal olej a sůl a případně další ingredience, které vytváří specifické chutě různých variant. Salát z čajových lístků hrál tradičně velkou roli při buddhistických ceremoniích a svatbách a tento pokrm byl i velmi oblíbený na barmském královském dvoře. V předkoloniálním období se laphet tradičně podával jako jídlo stvrzující dohodu o míru mezi znesvářenými královstvími. V regionech, které tradičně vyznávaly animisnus, byl laphet předkládán k uctění ochranných duchů lesů, hor, řek a polí. 

Myanmar má svou nezaměnitelnou “čajovou kulturu”, která vznikla před více před sto lety a mísí se v ní silné britské, čínské a indické vlivy. Je charakterizována čajovnami (teashops), které jsou v každé ulici a prakticky na každém rohu a mají velmi uvolněnou atmosféru. Jsou po celé zemi – ať už v největších myanmarských městech Yangonu a Mandalay nebo v nejmenších vesničkách. Čajovny zcela jistě neodpovídají našim představám o poklidných místech na vychutnávání čaje. Jsou to většinou otevřené prostory s nízkými stolky a židličkami, s malými hrnky a konvicemi se zeleným čajem a charakteristickými drobnými pokrmy. Zdejší čajovny jsou místem pro setkávání všech generací, diskuse o všem možném nebo i sledování filmů či zápasů oblíbené britské fotbalové ligy na televizních obrazovkách. V posledních letech začaly ale vznikat i čajovny vycházející z britské koloniální tradice, snaží se obnovit i tehdejší atmosféru a servírují pouze nejkvalitnější čaje. 

Velmi oblíbeným nápojem je barmský čaj s mlékem, který má charakteristickou chuť a speciální postup přípravy a liší se například od thajské verze čaje s mlékem. Tradičně je pro přípravu čaje s mlékem používáno kondenzované mléko a rovněž kondenzované slazené zahuštěné mléko. Čerstvé mléko se dříve nepoužívalo, protože mnoho čajoven nemělo přípojku k elektrické energii a tedy nemohlo využívat lednice na jeho skladování. Kondenzované mléko má menší podíl vody a přidává se do velmi silného černého čaje, což vede ke krémové konzistenci tohoto nápoje. Poměry těchto ingrediencí určují konečnou podobu čaje s mlékem a vytvářejí množství různých kombinací. Tento čaj se tradičně pije teplý, ale zejména v horkých měsících jsou k dispozici i osvěžující varianty s ledem. 

Káva byla v Myanmaru pěstována od roku 1885, kdy byla země britskou kolonií. Myanmar má pro kvalitní kávu velmi příhodné klimatické podmínky v horách při východních hranicích země (Shanský a Karenský stát) i v její západní části (Chinský stát). Misionáři, kteří se snažili obrátit buddhistické obyvatele na křesťanství, začali zakládat malé farmy na kávu okolo Pyin Oo Lwin na hranicích Shanského státu a v této oblasti se káva v menším měřítku pěstovala po řadu let. Původně se pěstovala především odrůda kávy robusta, která obsahuje také více kofeinu než v současné době populárnější káva odrůdy arabica, jejíž plantáže začaly být zakládány v Shanském státě okolo roku 1930. 

 

Otevírání země v posledních deseti letech přispělo k rozšíření výběrové odrůdy arabica. Řada farmářů, kteří se na produkci kávy začali zaměřovat, se předtím věnovala produkci máku na opium. Projekty „poppy to coffee“, které byly podporovány i ze zahraničí, zajistily farmářům lepší zdroje stabilních příjmů. V poměrně krátké době začala výběrová káva z těchto farem dosahovat skutečně výjimečné kvality, oceňované dokonce i v zahraničí. 

Za nejkvalitnější myanmarskou kávu jsou považovány produkty firmy Sawbwa Coffee. Původně rovněž vznikla z konceptu substituce pěstování kávy za opium a postupně dosáhla výjimečné kvality i v mezinárodním měřítku. V posledních letech myanmarská káva začala být v malém měřítku vyvážena i do Evropy a do USA. Vzhledem k velmi příhodným klimatickým podmínkám má pěstování kávy velký potenciál a rozloha plantáží nepochybně poroste. Vedle toho postupně roste i spotřeba výběrové kávy přímo v Myanmaru, kde tradičně převažoval spíše čaj a káva se se nejčastěji konzumovala ve formě instantních směsí se sušeným mlékem a cukrem. Vzniká řada nových kaváren, díky kterým se kultura pití výběrové kávy ještě více rozšiřuje. 

Už brzy v naší nabídce najdete skvělý čaj a výběrovou kávu z Myanmaru.