Když jsme se s manželem před dvěma lety rozhodovali, kam vyrazíme na dovolenou, hledali jsme zemi s krásnou přírodou, horami, plážemi a dobrým jídlem. Jistě je takových míst v Asii hodně, nicméně my se rozhodli pro Srí Lanku. Nejen, že splňuje naše „požadavky“, ale navíc je zemí s krásnými čajovými plantážemi.

Text & foto: Ing. Petra Náplavová

Srí Lanka je ostrovním státem jihovýchodní Asie, omývaná Indickým oceánem. Leží několik stupňů severně od rovníku, proto ji lze navštívit během celého roku. Člověk si ovšem musí dávat pozor na monzuny, které zemi ovlivňují. My se rozhodli vycestovat v červnu. Občasný deštík nás potkal, ale trvalo to jen tak 20 minut a pak bylo opět krásně. Navíc v těch vysokých teplotách to bylo příjemné osvěžení. Ostrov je svou rozlohou menší než Česká republika, ale počet obyvatel je téměř dvojnásobný. Asi jedna šestina plochy je tvořena horami, a nejvyšším vrcholem je Pidurutalaga (2524 m), v blízkosti města Nuwara Eliya. Většina srílanské historie se točí kolem dvou etnických skupin, které se sem přistěhovaly. Jedná se původem o severoindické Sinhálce a menšinové, jihoindické Tamily žijící na severu a východě ostrova. Mezi těmito skupinami jsou neustálé dohady o tom, kdo na ostrov přišel jako první a čí ostrov vlastně je. Posledních 30 let byl ostrov dějištěm řady občanských válek, ve kterých bojovala srílanská armáda proti Tamilským tygrům. Boje trvaly až do roku 2009, kdy srílanská armáda zvítězila. Po mnoha letech tedy na ostrově vládne mír, i když nevraživost mezi těmito skupinami je stále viditelná. Srí Lanka (do roku 1972 Cejlon) byla po desítky let kolonií Portugalců, Holanďanů a v poslední řadě Britů (1815–1948). Od roku 1948 je nezávislou zemí. Hlavní náboženskou skupinou jsou buddhisté (73%), následují hinduisté, křesťané a muslimové.

V POŘÁDKU NA MÍSTĚ

Hlavním městem Srí Lanky je Kolombo. Jedná se také o největší město ostrova s mezinárodním letištěm. Zde započala naše cesta. Přiletěli jsme v brzkých ranních hodinách na letiště, kde nás měl čekat řidič a odvézt nás na první ubytování v Negombu. Ovšem najít našeho řidiče na letišti, kde všichni vypadali podobně, bylo dost obtížné. Měli jsme sice k dispozici jeho fotografii, nicméně po dlouhém letu nám všichni přišli stejní. Už jsme skoro nasedali do auta, když přišel pán vyslovující naše jména. V tu chvíli jsme věděli, že jsme našli toho správného řidiče. Rychle jsme vytáhli zavazadla z auta a v pořádku jsme přijeli tuk tukem (místní malé taxi) na ubytování, které bylo v příjemném domku se zahrádkou a dvěma pejsky. Majitelka mluvila česky, takže jsme si zjistili ještě pár informací a druhý den jsme vyrazili na cestu do Unawatuny na jihu ostrova. Zde jsme poprvé smočili naše chodidla v oceánu a začali si plně užívat dovolenou. Jelikož nebyla sezóna v plném proudu, bylo to poměrně klidné místo s příjemnými bary a krásnou pláží Jungle Beach, kterou opravdu doporučuji! Navštívili jsme také starobylé přístavní město Galle. Ve středu města leží holandská čtvrť Fort, tvořena holandskými koloniálními vilami a památkami. Další dny už se týkaly hlavně čaje.

JAK SE NA SRÍ LANCE OBJEVIL ČAJ?

Mezi lety 1850–1880 se zde překvapivě pěstovala káva. V roce 1880 kávové plantáže postihla houbová nemoc listů (rez kávová), která zničila až 90% kávovníků. Mezitím se James Taylor ze Skotska, který pracoval na kávových plantážích, začal zajímat také o čajovníky. Vycestoval do Indie, odkud dovezl nejen semínka čajovníku, ale také postup jeho výroby. Zjistil, že pro pěstování čaje na Srí Lance jsou velmi dobré klimatické podmínky, a proto, vzhledem ke krizi s kávovníky, byly kávové plantáže v 70. letech 19. století nahrazeny čajovými. První čajová komerční plantáž byla založena v roce 1867 v okolí města Nuwara Eliya a od té doby je Srí Lanka čajem pověstná. Letos si tedy tato čajová země připomíná 150 let od založení první čajové plantáže.

Čaj se stal významnou složkou srílanské ekonomiky, protože se na něm dalo velmi dobře vydělat. Půda po zničených kávovníkových plantážích se prodávala levně, a proto se území pro pěstování čaje velmi rychle rozšiřovalo. Došlo také k vykácení poměrně rozsáhlého území horské džungle. Rozšiřování čajovníkových plantáží mělo za následek rostoucí poptávku po dělnících. Výroba čaje probíhá téměř nepřetržitě, což byl důvod příchodu Tamilů z jižní Indie, jako pracovní síly. Jejich potomci zde pracují dodnes, patří k nejchudším komunitám na Srí Lance.

V roce 1975 byl celý průmysl znárodněn, a to také vedlo k prudkému zhoršení kvality čaje. Pak se plantáže postupně vracely do soukromého vlastnictví, a tím se měnila i kvalita čaje k lepšímu. Nyní je Srí Lanka čtvrtým největším producentem čaje ve světě. Protože jsme se na čajovníky také chtěli podívat, vyrazili jsme na čajové plantáže v oblasti Diyaduwa do továrny Lumbini. Čajové plantáže v této oblasti sousedí s národním parkem Sinharaja (Sinharajský deštný prales). Deštný prales vytváří specifické klima, které se svým způsobem podílí na chuti výsledného čaje. Poprvé jsem na vlastní oči viděla čajovníky v plné své kráse. Vzhledem k tomu, že se pravidelně zastřihávají (výška kolem 120 cm), připomínaly mi z dálky borůvkové keře.

VÝROBA ČERNÉHO ČAJE

Přijeli jsme na místo a začali prohlídkou továrny. Proces výroby jsme prošli od začátku do konce, tedy od sběru čajových lístků, přes jejich zavadání, rolování, oxidaci, sušení a třídění. Celý proces od začátku do zabalení čaje trvá 24 hodin.

SBĚR ČAJŮ čajů na ostrově je prováděn výhradně ručně a po celý rok. Sběračky musí čaj sbírat každý den bez ohledu na počasí. Jeden keř je otrháván každých 7 dní při suchém počasí, dvakrát častěji ve vlhkém období. Obecně se čaj sbírá každý den, ale není otrháván ten samý čajový keř.

ZAVADÁNÍ probíhá v horním patře továrny. Zde se po sklizni navezou čajové lístky a rozprostřou se na rošty, kterými ve spodní části proudí vzduch. Vrstva lístků bývá vysoká asi 50 cm a celé zavadání trvá kolem 12 hodin v závislosti na teplotě a vlhkosti prostředí. Zavadání se děje z toho důvodu, aby se lístky staly vláčnějšími a při následném zpracování se nepolámaly.

Dalším krokem je ROLOVÁNÍ, které probíhá o patro níže. Z horního patra jsou čajové lístky přemístěny spádovým otvorem přímo do tzv. rollerů. Rollery si můžeme představit jako rotující kovový stůl s drážkami, nad kterým je jímka, otáčející se v opačném směru než stůl. Čajové lístky jsou jemně svinovány a dochází k uvolňování buněčné šťávy, která je velmi důležitá pro následnou oxidaci. Do jednoho rolleru je najednou nasypáno 240 kg zavadlých lístků. Po rolování se lístky přemístí na třídičku a odstraní se malé kousky a tipsy (vrcholové pupeny), které se během procesu uvolnily. Velké čajové lístky se vrací zpět do rollerů a tento proces se opakuje celkem čtyřikrát, přičemž jeden proces rolování trvá asi 20 minut.

OXIDACE – velmi často se v literatuře setkáte s pojmy oxidace i fermentace. Z chemického hlediska se jedná správně o oxidaci, tedy reakci kyslíku s čajovými lístky (konkrétně s buněčnou šťávou, která se z lístků uvolnila při rolování). Tím dochází k přeměně barvy lístků ze zelené na hnědou (proces podobný hnědnutí rozříznutého jablka). Fermentace neboli kvašení, probíhá naopak bez přístupu vzduchu a za činnosti mikrooganizmů. Oxidace probíhá na roštech, ve vrstvách asi 10 cm vysokých. Čaj oxiduje přibližně 2 hodiny při teplotě 32 °C. Tato část výroby je nejdůležitější, proto je sledována odborníkem pozorujícím čaj vizuálně a čichem. Konec oxidace se prý pozná podle toho, když čaj začne vonět jako květy kávy. Po skončení oxidace následuje SUŠENÍ, které trvá asi 20 minut při teplotě kolem 130 °C a vlhkost čajových lístků se sníží na 4–6 %.

Celý proces výroby je ukončen TŘÍDĚNÍM v třídičkách, které dávku čaje rozsortují podle velikosti čajových lístků (OP, BOP, atd.). Tento celý proces výroby se označuje jako ortodoxní – je poměrně zdlouhavý, ale klade důraz na kvalitu výsledného čaje. Další metodou zpracování je CTC (Crushing – Tearing – Curling = rozmačkat – potrhat – zavinout). Na rollerech se rolují zavadnuté lístky za současného rozmačkávání, trhání a drcení. Tím se uvolní velké množství buněčné šťávy z lístků a proběhne oxidace. Čaje takto zpracované mají tvar kuliček, výsledný nálev má tmavou barvu a je poměrně silný. Tyto čaje jsou převážně určeny do nálevových sáčků, ale ne vždy se jedná o čaj horší kvality. CTC čaje se často vyrábí ze stejné výchozí suroviny jako čaje ortodoxní. Konečnou fází výroby je balení a expedice.

Pro představu o množství vyrobeného čaje se uvádí, že z 12 000 kg zelených čajových lístků se vyrobí 2000 kg černého čaje za den. V továrně bylo až překvapivě čisto, ve výrobě pracuje asi 100 zaměstnanců a na plantážích mají kolem 100 sběraček, které den co den otrhávají čajové lístky. Po absolvování celého výrobního procesu byla exkurze zakončena ochutnávkou. Musím uznat, že čaje ochutnané přímo na místě mají výbornou chuť. Celou atmosféru ochutnávky totiž dokreslují prosklené stěny, ze kterých se můžete dívat na čajovníkové plantáže, v pozadí s deštným pralesem. Nesmím opomenout, že v celé továrně to nádherně vonělo černým čajem … na tu vůni už asi nikdy nezapomenu. Abychom ale nezůstali jen uvnitř budovy, šli jsme se podívat i na plantáže. Jelikož mírně pršelo, ujišťovali jsme se, zda nemusíme mít uzavřené boty, ať už kvůli dešti, hadům nebo pijavicím. Byli jsme s úsměvem uklidňováni, že to opravdu nepotřebujeme. Tak jsme jim věřili. Vyrazili jsme na plantáž v nádherném horském prostředí, viděli, jak se čaj sbírá a hlavně, jakou rychlostí (chce to opravdu hodně cviku) a pak jsme se vraceli zpět. Po několika krocích úzkými uličkami mezi čajovníky jsem začala mít divný pocit. Sundala jsem si z nohou sandály a uvnitř se kroutila malá pijavice. Zachvátil mne panický strach a chtěla jsem okamžitě z plantáží odejít. Manželovi se dokonce zakousla do prstů, ale přežil :-). Nakonec jsme se tomu zasmáli, nicméně představa, že v takových podmínkách musí sběračky denně pracovat, je hrozná, tedy alespoň pro mne. Aby po sběračkách pijavice nešly, mažou si nohy každý den mýdlem, tak se prý nepřisají.

HAPUTALE, LIPTON´S SEAT, NUWARA ELIYA

V poznávání čajových oblastí jsme pokračovali. Město Haputale je jedno z nejkrásněji položených míst na Srí Lance, protože se nachází na hřebenu kopce a je odtud krásný výhled do širokého okolí. Nedaleko tohoto města jsme navštívili čajovou továrnu Dambatenne, kterou v roce 1890 vybudoval čajový magnát sir Thomas Lipton. V továrně zůstalo zachováno původní zařízení, což je důkazem toho, že postup zpracování čaje se ani po více než 100 letech nezměnil. Tato továrna je otevřena veřejnosti a za drobný poplatek můžete mít komentovanou prohlídku výroby porcovaného čaje. Pokud člověk nemá stále dost čajovníků všude kolem, může se vydat na vyhlídku Lipton´s Seat, která je jednou z nejkrásnějších. Vyhlídka, jak už název napovídá, je pojmenována podle sira Liptona, který se zde často kochal krásným výhledem. Cesta na vrchol je plná serpentin a s každou další zatáčkou se rozprostírají nádherné horské čajové plantáže. Kousek od samotné vyhlídky se nachází malá chatička, kde si můžete dát čaj a sušenku. Chatu obývali dva chlapíci, kteří dokonce znali i pár českých slov… a není divu, vždyť je to jedno z velmi oblíbených turistických míst. Nuwara Eliya patřila mezi naši další zastávku. Pochází odtud také náš čaj, proto jsme nemohli toto místo minout :-) Město je nejvýše položené na Srí Lance a založili ho Britové v 19. století. Také se mu přezdívá „Malá Anglie“. Když totiž procházíte městem plným viktoriánské architektury, s golfovým hřištěm, jezerem, parkem a koňmi, rozhodně se jako v Anglii cítíte. Naše čajové poznávání jsme zakončili projížďkou místním vlakem mezi čajovými plantážemi až do města Kandy. Je až neuvěřitelné, na jak rozsáhlém území jsou čajovníky na Srí Lance pěstovány.

Čaj se zde pěstuje v různých oblastech, a tím vzniká široké spektrum jeho vůní a chutí. Čaje se rozdělují podle nadmořské výšky na low grown (nížinné, méně než 650 metrů n.m.), mid grown (střední, 650–1300 metrů n.m.) a high grown (vysokohorské, nad 1300 metrů n. m.). V naší nabídce máme několik zástupců z každé skupiny, jejichž přehled naleznete v tabulce níže. Putování po Srí Lance pokračovalo do oblasti Dambulla, kde se nachází skalní chrám Sigiriya (v překladu Lví skála), na jehož vrcholku jsou pozůstatky královského paláce z roku 500. Celé místo má zajímavou, až mystickou atmosféru, která mne okouzlila. Nevylézt na 200 m vysokou skálu by byl hřích! Tímto místem naše cesta neskončila, nicméně dále už to byly jen pláže, šnorchlování, výlety,… Srí Lanka je velmi krásnou zemí, která určitě stojí za návštěvu, ať už kvůli čajům, přírodě, slonům, plážím... Každý si zde najde to „své“.